Jednoho deštivého odpoledne seděl Tomáš na houpačce na zahradě. Nesahal nohama na zem, nehoupal se a jeho obvykle rozzářené modré oči se dívaly smutně do země. Vedle něj stál jeho věrný kamarád, robot Rony.

Rony měl kovové tělo, zářící modré diody místo očí a neustále se učil nové věci o světě lidí. Dnes ho ale něco zmátlo. Tomáš byl jiný než obvykle. Nebyl veselý, nesmál se, jen seděl s hlavou sklopenou.

„Tomáši, detekuji změnu tvého chování. Tvá nálada je odlišná od obvyklého stavu. Co se děje?“ zeptal se Rony a naklonil hlavu.

Tomáš si povzdechl. „Jsem smutný, Rony.“

Rony chvíli zpracovával tuto informaci. „Smutný… To je opak šťastného, že?“

„Ano,“ přikývl Tomáš.

Rony chvíli přemýšlel. „A proč jsi smutný?“

Tomáš si otřel oči. „Dnes se mi ve škole posmívali. Řekli, že moje kresba vypadá hloupě… a já se tak snažil.“

Rony zamrkal. „Analyzuji situaci… Tomášova kresba byla kritizována… způsobil smutek… aktivoval slzy…“ Náhle se zarazil. „Tomáši, proč teče voda z tvých očí?“

„To jsou slzy, Rony,“ vysvětlil Tomáš. „Lidé pláčou, když jsou smutní.“

„Ale proč?“ zeptal se Rony zmateně.

„Protože to někdy pomůže. Slzy uvolní smutek,“ odpověděl Tomáš.

Rony si to zaznamenal do své paměti. „Musím tě rozveselit! Zahájím operaci ‚Úsměv‘!“

Rony se rychle postavil a začal jednat.

První pokus: Zkusil Tomáše rozesmát tím, že udělal přemet. Ale protože měl kovové tělo, skončil zamotaný do keře.

Tomáš se na něj podíval. „Rony… jsi v pořádku?“

„Ano. Přemet neúspěšný. Pokračuji.“

Druhý pokus: Rony zkusil vyprávět vtipy.

„Proč robot nepije čaj?“

Tomáš pokrčil rameny.

„Protože mu rezaví součástky!“

Tomáš se trochu pousmál, ale stále byl skleslý.

Rony analyzoval situaci. „Pokus č. 2: částečný úspěch. Pokračuji v misi.“

Třetí pokus: Rony se rozhodl udělat něco nečekaného. Vzal Tomášovu bundu, přehodil si ji přes hlavu a začal se točit jako karusel.

Jenže… zakopl o vlastní nohy a spadl přímo do bláta!

„ŽUCH!“

Když se posadil, měl celé kovové tělo pokryté bahnem.

Tomáš se na něj chvíli díval… a pak se začal smát. „Rony, vypadáš jako čokoládový robot!“

Rony zamrkal. „Analýza… Tomáš se směje… mise splněna!“

Když se Rony zbavil bláta, sedl si vedle Tomáše. „Tomáši, už nejsi smutný?“

„Trochu ano,“ přiznal Tomáš. „Ale cítím se lépe. Děkuju, Rony.“

„Zajímavé… smutek lze nahradit radostí,“ zamyslel se Rony. „Uložím tuto informaci do svého systému: Když je člověk smutný, nejlepší je být s ním a snažit se ho rozveselit.“

Tomáš přikývl. „Ano, ale někdy stačí jen obejmout.“

A tak objal Ronyho. A i když Rony objímání úplně nechápal, věděl, že to znamená něco velmi důležitého – přátelství.

Poučení z příběhu

  Smutek je normální součást života. Někdy je důležité vyplakat se, ale ještě důležitější je mít někoho, kdo nás rozveselí. A nejlepší lék na smutek je přátelství. 😊