Bylo krásné ráno a sluneční paprsky jemně prosvítaly mezi větvemi stromů na farmě. Pejsek Max se probudil ve své útulné boudě, protáhl se a zívnul. Dnes měl v plánu dlouhou ranní procházku, aby si užil čerstvý vzduch a podíval se, co je nového na farmě.

Jakmile došel k zahrádce, překvapeně se zastavil. Všechny dýně byly rozbité! Oranžová dužina a semínka se válely všude kolem. Max zavrtěl hlavou. „Co se tady stalo?“ zamumlal si pro sebe. Včera přece ještě byly všechny dýně v pořádku! To bylo opravdu podivné.

Rozhodl se, že to musí vyřešit. Zavolal na pomoc své kamarády – kočičku Kiku, veverku Zoru a králíčka Bruna. Společně se stali detektivy a začali pátrat po viníkovi.

„Možná to byly kroupy,“ přemýšlela Kika, zatímco opatrně našlapovala mezi rozbitými dýněmi.

„A nebo nějaké zvíře,“ dodala Zora a mrskla ocáskem. „Třeba je někdo rozkousal nebo pošlapal.“

„Musíme zjistit pravdu,“ rozhodl Bruno a vydali se hledat svědky.

Nejprve se šli zeptat kohouta Františka, který vždycky vstává první. „Františku, neviděl jsi, co se stalo s dýněmi?“ ptal se Max.

„Kokrhááá! Já jsem ráno viděl nějaký pohyb, ale byl jsem moc zaneprázdněný budíčkem pro celou farmu, takže jsem si nevšiml, kdo to byl,“ odpověděl kohout.

„A nezaslechl jsi v noci nějaké podezřelé zvuky?“ zeptala se Kika.

František se zamyslel. „Možná něco, co znělo jako dupání… ale nejsem si jistý.“

Další na řadě byla kravička Rozárka. Ta se na ně podívala moudrýma očima. „V noci jsem slyšela nějaké rány, ale nevím, co to bylo. Byla tma a já jsem se schoulila do stáje.“

„A neviděla jsi nějaké stopy?“ zeptal se Bruno.

„Ne, ale možná byste se měli podívat ke kozí ohradě,“ navrhla Rozárka.

Nakonec se šli zeptat kozíčky Maňi. Ta se zamyslela. „Hmmm… večer byl Cipísek nějaký neklidný, pořád pobíhal kolem ohrádky…“

Všichni se podívali na sebe. Mohlo to být ono! Vydali se tedy ke kozlíkovi Cipískovi.

Po cestě si všimli něčeho zvláštního – na trávě byly malé otisky kopýtek a sem tam i kousky oranžové dužiny. To je zavedlo přímo k Cipískovi, který stál u ohrádky a vypadal trochu provinile.

„Cipísku, nevíš náhodou, co se stalo s dýněmi?“ zeptal se Max přísně.

Cipísek sklopil uši a trochu se začervenal. „No… já… já jsem se v noci něčeho lekl a omylem jsem přeskočil ohrádku. A když jsem dopadl do zahrádky, všude byly ty velké dýně! No a… začaly se mi plést pod nohy, tak jsem je potrkal… Nechtěl jsem to udělat schválně!“

„A čeho ses tak lekl?“ zeptala se Zora.

Cipísek se rozhlédl. „Myslím, že to bylo soví houkání. Bylo tak hlasité, že jsem úplně nadskočil a nějak jsem se ocitl mimo ohrádku.“

Všichni se na něj podívali a pak se začali smát. „Cipísku, příště nám raději řekni, když se něčeho lekneš,“ usmála se Kika.

„A my ti pomůžeme, aby ses nebál,“ dodal Bruno.

Nakonec se všichni rozhodli, že pomohou farmáři s úklidem zahrádky a zasadí nové dýně. Cipísek slíbil, že už si dá pozor, kam skáče, a ostatní mu slíbili, že se s ním večer budou bavit, aby se nebál.

Jakmile byla zahrádka uklizená, všichni se posadili pod velký dub a dali si svačinu. Byli rádi, že se jim podařilo případ vyřešit a že už vědí, co se stalo. Farmář jim poděkoval za jejich pomoc a slíbil, že na jaře zasadí ještě více dýní, aby byla úroda ještě lepší.

Detektivní tým byl spokojený – případ rozbitých dýní byl vyřešen! A tak na farmě opět zavládl klid a všichni se těšili na další dobrodružství.