Nedaleko farmy stal statný dub? Na dubu byl domeček kočičky Kiky, který ji pomohli postavit její přátele. Domeček měl krásnou terasu, ze které byl nádherný výhled do okolí. Každý večer se kočička Kika zabalila do své oblíbené deky ve svém oblíbeném křesle na terase a pozorovala hvězdy jak září na sametovém nebi.

Jednou v noci, když se pohodlně uvelebila v okně, spatřila něco zvláštního. Jedna hvězda se pohnula, zazářila jasněji než ostatní a pak se rozletěla oblohou dolů. Kika zalapala po dechu. „Padající hvězda!“ vydechla nadšeně a rychle zavřela oči.

„Kéž bych zítra uměla kouzlit!“ zašeptala a s úsměvem usnula.

Ráno se probudila jako obvykle, protáhla se a zamířila na farmu pozdravit svého kamaráda pejska Maxe. První, co uviděla, byl malý modrý motýlek, který se snažil roztáhnout křídla, ale nešlo mu to. Kika si ho soucitně prohlédla a tiše si přála:

„Kéž by mohl zase létat.“

A v tu chvíli se to stalo – motýlek zamával křídly a vznesl se do vzduchu! Kika překvapeně zamrkala. „To je náhoda!“ pomyslela si.

Ale když o chvíli později potkala ježka Oskárka, který si stěžoval, že včera dojedl poslední kousek vynikajícího jablíčkového koláče, který mu upekla babička, a tak rád by si dal ještě aspoň malý kousek, rozhodla se to vyzkoušet znovu.

„Kéž by se objevil nový jablečný koláč!“ řekla.

A v tu ránu – před ježkem se objevil voňavý, ještě teplý koláč!

„Já vážně umím kouzlit!“ zajásala Kika. Ježek na ni nevěřícně koukal, ale pak se do koláče s chutí pustil.

Celý den si Kika hrála se svými novými kouzly.

Pomohla zajíčkům najít ztracené mrkve, vykouzlila duhové bubliny pro kachňata a malému myšákovi splnila sen o létání tím, že mu dala křídla z pampeliškového chmýří. Myšák nadšeně poletoval mezi květinami a smál se radostí.

Pak potkala smutnou veverku Zoru. „Copak se stalo?“ zeptala se Kika.

„Moje zásoba oříšků zmizela! Nějaký nezbeda mi je určitě schoval,“ vzdychla Zora.

Kika se na chvíli zamyslela a pak pronesla: „Kéž by se tvé oříšky vrátily zpět!“

Najednou se z korun stromů začaly sypat oříšky – kutálely se přímo k Zoře. „To je zázrak!“ vykřikla veverka radostně.

A tak Kika pomáhala dál. Pomohla i staré moudré sově Kláře, která ztratila svou oblíbenou knihu pohádek. Stačilo jediné přání, a knížka se objevila přímo před sovím nosem.

„Ty jsi výjimečná, Kiko,“ pochválila ji sova moudrým hlasem.

Večer, když se Kika vrátila do svého domečku, podívala se znovu na hvězdnou oblohu. „Děkuji, kouzelná hvězdo,“ zašeptala.

Ale pak se zamyslela. Co kdyby jednoho dne vyslovila nějaké špatné přání? Co kdyby omylem vykouzlila něco, co by někomu ublížilo? Kouzla byla úžasná, ale také nebezpečná.

Kočička usnula zachumlaná ve své oblíbené dece a když se ráno probudila, zjistila že jeji kouzlení už nefunguje. Hvězdička ji darovala kouzelnou moc na jeden den. Je to tak lepší řekla si kočička.

A tak Kika žila šťastně, obklopená přáteli, kteří věděli, že někdy to největší kouzlo není v přáních, ale v dobrém srdci.