Byl jeden jarní den, kdy se slunce začalo objevovat častěji a ptáci vesele zpívali na stromech. V malém městečku žily čtyři kamarádky – Bety, Jana, Lucka a Emilka. Chodily do stejné třídy a jejich škola se připravovala na velikonoční jarmark.

„Co budeme dělat na jarmark?“ zeptala se Lucka jednoho dne při obědě. Jako jedna z nejstarších dívek vždy přemýšlela dopředu.

„Mohly bychom malovat kraslice,“ navrhla Emilka, která spolu s Luckou patřila mezi nejstarší a milovala malování.

„A já upeču perníčky!“ vykřikla nadšeně Bety, která byla plná energie a nápadů. „Moje starší sestra mi pomůže. Ona peče nejlepší perníčky ve městě!“

Jana, která byla ze všech nejmladší, tiše poslouchala nápady svých starších kamarádek. Pak nesměle zvedla ruku: „Já bych mohla vyrobit nějaké dekorace,“ řekla. „Maminka mě naučila dělat hezké věci z papíru a látky.“

„To je skvělý nápad, Jano!“ povzbudila ji Lucka. „Tvoje dekorace jsou vždy tak hezké.“

A tak začaly přípravy. Děvčata se každý den po škole scházela u někoho doma. Emilka malovala krásná barevná vajíčka, malá Jana pečlivě vyráběla roztomilé velikonoční dekorace z papíru a látky, Lucka se starala o organizaci a balení výrobků a energická Bety se svou starší sestrou pekla perníčky ve tvaru zajíčků a kuřátek.

„Moje sestra říká, že ještě přidáme barevnou polevu!“ oznámila Bety ostatním. „Ona studuje cukrařinu, takže ví, co dělá.“

Den před jarmarkem ale přišel problém. Zrovna když Bety a její sestra vytahovaly poslední várku perníčků z trouby, jejich malý bratříček vyběhl do kuchyně a omylem do plechu strčil. Polovina perníčků spadla na zem.

„To nic!“ vykřikla Bety okamžitě, i když uvnitř byla zklamaná. Podívala se na svou starší sestru. „Co budeme dělat?“

Všechny dívky přemýšlely, co dělat. Najednou malá Jana, která obvykle nemluvila moc nahlas, řekla: „Co kdybychom ty rozbité perníčky rozdrobily a udělaly z nich kuličky? Moje babička tak zachraňuje rozbité sušenky. Pak je namočíme v čokoládě a ozdobíme barevným cukrem!“

Všechny dívky na ni překvapeně pohlédly. „Jano, to je skvělý nápad!“ pochválila ji Emilka.

„Moje sestra určitě bude vědět, jak na to,“ řekla Bety a zavolala ji na pomoc.

Pracovaly až do večera a s pomocí Betyiny starší sestry z rozbitých perníčků vytvořily krásné čokoládové kuličky, které vypadaly jako malovaná vajíčka.

Ráno nastalo velké vzrušení. Školní dvůr byl plný stánků, barev a vůní. Děvčata měla svůj stánek vyzdobený Janinými nádhernými dekoracemi. I když byla nejmladší, její ozdoby byly nejkrásnější ze všech. Na stolku byly vystavené malované kraslice od Emilky, perníčky a čokoládové kuličky od Bety a její sestry, a všechno bylo krásně zabalené díky Lucce.

Bety neustále pobíhala kolem stánku a lákala zákazníky, zatímco Jana skromně, ale s radostí vysvětlovala, jak vyrobila své dekorace.

„Ochutnejte naše speciální velikonoční kuličky!“ volala Bety na kolemjdoucí. „Byl to Janin skvělý nápad a moje sestra je pomohla připravit!“

Jejich stánek byl nejúspěšnější ze všech. Perníkové kuličky se prodaly jako první a lidé obdivovali krásné dekorace, které vyrobila malá Jana.

„Někdy i nehoda může přinést něco dobrého,“ usmála se Emilka, když sledovala, jak pyšně malá Jana stojí vedle svých výrobků.

Když jarmark skončil, děvčata seděla na lavičce a plánovala, co udělají s penězi, které věnují na školní výlet. Byla na sebe moc pyšná. Díky jejich spolupráci a tomu, že každá přispěla svým dílem, dokázaly vytvořit něco opravdu výjimečného.

A když večer Bety, Jana, Lucka a Emilka usínaly ve svých postýlkách, všechny měly stejný sen – o dalším jarmarku, kde budou zase spolu tvořit a bavit se