Na rozkvetlé louce, mezi barevnými květinami a pod korunami vysokých stromů, měl svůj domov králíček Bruno. Jeho nora byla útulná a krásně zařízená. Uvnitř měl měkké pelíšky, police plné sušených bylinek a vchod zdobily voňavé květy. Vedle nory si Bruno pečlivě pěstoval zahrádku plnou mrkvičky, salátu, petržele a trochu voňavého tymiánu. Každý den se o svou zahrádku staral, zaléval ji a těšil se z jejího růstu.

Jednoho dne si ale všiml, že jeho krásné mrkvičky záhadně mizí. Nejprve si myslel, že si jen špatně spočítal úrodu, ale když se to opakovalo, rozhodl se přijít záhadě na kloub. Zeptal se své kamarádky myšky Rozinky, jestli něco neviděla, ale ta jen zakroutila hlavičkou. Pak se vydal za jezevcem Hubertem, který měl vždy přehled o všem, co se v okolí dělo, ale ani on o ničem nevěděl.

Bruno se rozhodl, že bude svou zahrádku v noci hlídat. Schoval se za keř a čekal. Kolem půlnoci spatřil dva malé zajíčky, jak se kradou k jeho zahrádce a vytahují mrkvičky ze země. Opatrně k nim přistoupil a překvapení zajíčci se polekaně přikrčili.

„Co tu děláte?“ zeptal se přísně.

Jeden ze zajíčků sklopil uši a tiše odpověděl: „My jsme malé zajíčky Lupík a Chmýřík, osiřeli jsme a neměli jsme co jíst. Mysleli jsme si, že se o tuhle zahrádku nikdo nestará. Mrkvičky vypadaly tak lákavě…“

Bruno se nejdříve zlobil, ale pak se zamyslel. „Když už jste si půjčovali moje mrkvičky, co kdybychom se o zahrádku starali společně?“ navrhl.

Lupík a Chmýřík radostně přikývli a od té doby se všichni tři společně starali o zahrádku. Zalévali ji, okopávali a pečlivě se starali o rostliny. Brzy si všimli, že když pracují společně, zahrádka vzkvétá ještě lépe. Při práci si povídali, smáli se a sdíleli různé příběhy.

Jednoho dne se k nim přidala i myška Rozinka, která se rozhodla, že pomůže s plevelem, protože její malé tlapky byly na tuto práci ideální. Jezevec Hubert přinesl několik nových semínek a poradil jim, jak správně sázet. Pejsek Max pomohl s odháněním neposedných vran, které si na zahrádku dělaly zálusk.

Po několika týdnech usilovné práce společnými silami vypěstovali tu největší mrkev široko daleko! Byla tak obrovská, že ji sotva vytáhli ze země. Nakonec museli zavolat i veverku Zoru, která mrkev pomocí svého hbitého ocásku nakonec uvolnila.

Když přišel čas sklizně, Bruno pozval všechny své kamarády – Lupíka a Chmýříka, pejska Maxe, kočičku Kiku, veverku Zoru, myšku Rozinku i jezevce Huberta – na velkou oslavu. Pochlubil se svou úrodou a uspořádal hostinu pro všechny. Na stole nechyběla čerstvá mrkvička, salátové listy, petržel i tymián. Všichni si pochutnávali a radovali se z toho, co společně dokázali.

A tak králíček Bruno nejenže vyřešil záhadu mizejících mrkviček, ale také našel nové přátele a zjistil, že když se pracuje společně, výsledky mohou být úžasné. Od té doby byla jeho zahrádka ještě krásnější a plná života. Každý den byl nyní malým svátkem, protože se všichni scházeli, pracovali a užívali si chvíle radosti a přátelství.