Jednoho krásného rána se pejsek Max a kočička Kika vydali na procházku do lesa. Slunce prosvítalo mezi stromy, ptáčci zpívali a všude bylo cítit vůni mechu a květin. Šli vesele po lesní pěšině, když vtom se ozvalo slabounké, smutné pípaní.

„Slyšíš to, Kiko?“ zastavil se Max a zvedl uši.

„Ano,“ přikývla Kika. „To je nějaké ptáčátko! Ale odkud to přichází?“

Začali pozorně naslouchat a brzy našli pod keřem malinké ptáčátko. Bylo celé vyděšené, třáslo se a zoufale koukalo kolem sebe.

„Chudáčku, co se stalo?“ zeptala se Kika jemně.

„Vypadl jsem z hnízda a teď jsem se ztratil…“ zapípalo ptáčátko smutně.

„Neboj se, pomůžeme ti najít tvé rodiče!“ slíbil Max a začali se rozhlížet po okolí. Jenže hnízdo nikde neviděli a ptáčkovi rodiče nebyli nikde v dohledu.

„Musíme se někoho zeptat!“ napadlo Kiku.

Zanedlouho potkali ježka, který si zrovna hledal houby pod spadlým listím.

„Dobrý den, ježku, nevíte, komu by mohlo patřit tohle ptáčátko?“ zeptal se Max.

Ježek si ptáčátko chvíli prohlížel a pak zavrtěl hlavou. „Já nevím, ale možná by vám mohl pomoci jelen. Ten zná všechny lesní obyvatele!“

A tak se vydali za jelenem. Brzy ho našli, jak klidně okusuje listí ze stromů.

„Jelene, nevíš, kde bydlí rodiče tohoto ptáčátka?“ zeptala se Kika.

Jelen se zamyslel. „To je těžké říct. Ale víte, kdo by to mohl vědět? Moudrá sova. Ta zná celý les!“

Max a Kika poděkovali a vydali se hledat sovu. Když ji našli, seděla na vysokém stromě a zrovna odpočívala.

„Sovo, pomůžeš nám? Toto ptáčátko se ztratilo a my nevíme, kde najít jeho rodiče,“ zavolala na ni Kika.

Sova otevřela jedno oko a pak druhé. „Ach, už jsem o tom slyšela. Jeho rodiče zoufale hledají své mláďátko nedaleko potoka. Jděte tímto směrem a určitě je najdete!“

Pejsek Max, kočička Kika a ptáčátko poděkovali a rychle se vydali k potoku. A opravdu! Na větvi tam seděli dva starostliví ptáci, kteří volali své mláďátko.

„Mami! Tati!“ zapípalo ptáčátko radostně.

Rodiče byli nesmírně šťastní, že ho vidí. Hned si ho přivinuli k sobě a děkovali Maxovi a Kice.

„Jste opravdoví hrdinové,“ řekla ptáčkova maminka dojatě.

Max a Kika se na sebe usmáli. „Hlavně, že je ptáčátko zase s vámi!“ řekli šťastně.

A tak se ptáčátko vrátilo domů a Max s Kikou pokračovali ve své procházce, s dobrým pocitem, že pomohli někomu v nouzi.