V okolí malé farmy obklopené zelenými loukami a hustými lesy žila čtveřice nerozlučných kamarádů – pejsek Max, kočička Kika, veverka Zora a králíček Bruno. Každý den spolu něco vymýšleli, ale tentokrát je čekalo obzvlášť veselé dobrodružství.

Jednoho rána se obloha zatáhla lehkými mraky a mezi větvemi začal prohánět vítr. Šuměl v korunách stromů, rozfoukával spadané listí a prohýbal vysoké klasy trávy.

„To je ideální den na pouštění draků!“ vyštěkl nadšeně Max a jeho ocas se zavrtěl radostí.

„To je skvělý nápad!“ přidala se Kika a už v hlavě spřádala plán, jak vyrobit toho nejkrásnějšího draka.

Všichni se pustili do práce. Každý si chtěl vyrobit draka podle svého stylu.

🐶Max si postavil draka ve tvaru kosti, s dlouhým ocasem z barevných mašliček.
🐱 Kika vytvořila elegantního draka, který měl po celém těle namalované tlapky a zářivé hvězdičky.
🐿️ Zora vyrobila svého draka ve tvaru žaludu, protože milovala oříšky.
🐰 Bruno si dal nejvíc záležet – jeho drak měl velké uši, aby vypadal přesně jako on!

Po několika hodinách práce byli hotoví. Pečlivě si své draky prohlédli, popadli provázky a vyrazili na nejvyšší kopec za farmou.

🌬️ Vítr foukal stále silněji.

„Připraveni?“ zavolal Max.

Všichni přikývli. Na tři začali pouštět své draky.

„Raz, dva, tři… TEĎ!“

Draci se vznesli do vzduchu a kamarádi s nadšením sledovali, jak stoupají výš a výš.

Maxův drak letěl první. Svištěl vzduchem jako opravdová kost letící k pejskovi. Ale najednou se vítr otočil a začal s drakem cloumat. Ocas z mašliček se zamotal do provázku a drak začal klesat.

„Ach ne!“ zvolal Max a snažil se ho znovu dostat do výšky.

Kiky drak se ladně vznášel nad kopcem. Vypadal jako malá hvězdná obloha na nebi. Ale najednou se zatočil a zamotal do větví vysokého dubu.

„Můj drak!“ vykřikla Kika a utíkala ke stromu, aby ho zachránila.

Zorčin drak stoupal statečně, ale byl příliš malý. Vítr ho sice vynesl do výšky, ale pak ho stáhl zpátky dolů.

A víte, kdo vyhrál? Bruno!

Jeho obří drak s dlouhýma ušima se chytil nejsilnějšího větru a vystoupal až k mrakům. Všichni sledovali, jak se třepotá v nebi jako opravdový zajíc skákající po obláčcích.

„Bruno vyhrál! Hurá!“ jásali kamarádi.

Ale najednou se ozvalo:

„Prásk!“

Silný poryv větru přetrhl Brunův provázek! Drak se začal pomalu snášet k zemi. Všichni se rozběhli za ním, přeskakovali kameny, běželi přes louku a snažili se ho chytit.

Nakonec dopadl přímo na seno před farmou.

„Uf!“ oddychl si Bruno. „Naštěstí je v pořádku!“

Všichni se smáli a plácali Brunovi tlapkou po zádech.

„Soutěž byla napínavá,“ uznal Max.

„Ale nejdůležitější je, že jsme si to užili!“ řekla Kika.

A tak se všichni vrátili zpátky na farmu. Vítr se pomalu utišil, slunce začalo znovu vykukovat z mraků a oni si sedli na lavičku před domem, kde si pochutnávali na teplém čaji a mrkvovém koláči.

A jak tak seděli a povídali si, už přemýšleli, jaké dobrodružství je čeká příště.