Jednoho dne si Tomáš hrál na zahradě, když k němu přiběhl jeho robotický kamarád Rony. Měl lesklé kovové tělo, zářící modré oči a stále se chtěl učit nové věci.

„Tomáši, dnes mám důležitou otázku!“ řekl Rony a naklonil hlavu.

„Jakou otázku, Rony?“ zeptal se Tomáš zvědavě.

„Co je to smích?“ zeptal se Rony vážně.

Tomáš se překvapeně podíval na svého robotického kamaráda. „Smích? No… to je, když se lidé cítí šťastní nebo když se jim něco zdá legrační.“

„Ale co přesně způsobuje smích?“ zeptal se Rony.

„Někdy vtipy, někdy legrační situace…“ přemýšlel Tomáš. „Podívej, ukážu ti to. Pojďme do města, tam určitě najdeme něco legračního!“

A tak se Rony a Tomáš vydali na malé dobrodružství.

Ve městě bylo rušno. Lidé chodili sem a tam, bavili se, nakupovali a někteří se smáli.

„Podívej, tamhle se někdo směje!“ ukázal Tomáš na skupinku dětí, které se chichotaly u kašny.

Rony se přiblížil a naslouchal. Jeden z chlapců vyprávěl vtip:

„Proč nemůže kostlivec hrát fotbal?“

„Nevíme!“ odpověděly děti.

„Protože nemá žádné svaly!“ vykřikl chlapec a všichni vybuchli smíchy.

Rony zamrkal. „Analýza… kostlivec nemá svaly… nedokáže kopat do míče… Ale proč se smějí?“

„Protože je to vtip, Rony,“ vysvětloval Tomáš.

„Hmm… musím to vyzkoušet,“ řekl Rony rozhodně.

Rony se postavil doprostřed náměstí a řekl nahlas:

„Pozor! Mám vtip! Proč robot nechodí na houby?“

Lidé se otočili a čekali.

„Protože nemá chuťové senzory!“ řekl Rony vážným hlasem.

Bylo ticho. Nikdo se nesmál.

„Rony… to není moc legrační,“ pošeptal Tomáš.

„Ach ne! Můj vtip nebyl úspěšný!“ vykřikl Rony a rozhodl se zjistit, co vlastně lidi rozesměje.

Rony začal sledovat lidi, kteří se smáli. Viděl holčičku, která upustila zmrzlinu na zem a místo pláče se smála. Pak viděl pána, který zakopl o vlastní tkaničku a začal se smát s ostatními.

„Zvláštní,“ přemýšlel Rony. „Zdá se, že smích často přichází s nečekanými situacemi…“

Najednou se rozhodl experimentovat.

„Co kdybych udělal něco nečekaného?“ řekl si.

A tak se postavil na kašnu, zamával rukama jako pták a vykřikl: „Jsem létající robot!“

Jenže jeho kovové nohy byly kluzké, uklouzl a spadl přímo do vody.

„PLÁC!“

Všichni lidé na náměstí se na chvíli zarazili… a pak se začali smát. Tomáš se smál nejvíc.

Rony se posadil do vody a zamrkal. „Můj experiment byl úspěšný! Způsobil jsem smích!“

Tomáš mu pomohl ven z kašny. „Ano, ale asi jsi nemusel skákat do vody!“

Rony se podíval na svůj mokrý kov a pak se usmál – nebo alespoň to tak vypadalo. „Tomáši, myslím, že teď už chápu, co je to smích. Je to něco, co přichází nečekaně a dělá lidi šťastnými.“

„Přesně tak, Rony,“ řekl Tomáš. „A nejlepší smích je ten, který sdílíme s přáteli.“

 Smích je kouzelná věc. Často přichází, když to nejméně čekáme, a dělá svět krásnějším místem. A nejlepší smích je ten, který sdílíme s těmi, které máme rádi. 😊