Jednoho rána Tomáš seděl u stolu a snídal, když se vedle něj objevil jeho nejlepší kamarád – malý robot Rony. Rony měl lesklé kovové tělo, modré oči jako dvě zářící LED diody a vždycky se chtěl učit něco nového.

„Dobré ráno, Rony!“ pozdravil ho Tomáš s úsměvem.

„Dobré ráno, Tomáši!“ odpověděl Rony robotickým hlasem. „Co budeme dnes dělat?“

„Dnes tě naučím něco důležitého,“ řekl Tomáš a zakousl se do chleba s marmeládou. „Musíš se naučit zdravit lidi. Když někoho potkáš, řekneš ‚Dobrý den‘.“

Rony chvíli přemýšlel. „Dobrý den… To je nějaký speciální kód?“

Tomáš se zasmál. „Ne, to je jen způsob, jak lidé ukazují, že jsou zdvořilí a přátelští.“

Rony přikývl. „Dobře! Naučím se to!“

A tak se rozhodli jít ven a vyzkoušet to v praxi.

Rony a Tomáš se prošli po ulici a první, koho potkali, byla paní Nováková, starší sousedka s velkým kloboukem.

„Tak, Rony, co řekneš?“ zašeptal Tomáš.

Rony se postavil rovně, rozsvítil své LED oči a hlasitě prohlásil: „Zdravím, člověče! Přicházím v míru!“

Paní Nováková se zarazila, zamrkala a pak se rozesmála. „No, to je ale zajímavý pozdrav! Dobrý den, Rony.“

Tomáš si povzdechl. „Ne, Rony, stačí říct jen ‚Dobrý den‘.“

„Rozumím!“ řekl Rony a pokračovali dál.

Brzy potkali pana Dvořáka, který právě venčil svého psa Azora.

Rony se narovnal a s nadšením řekl: „Dobrý pes!“

Pan Dvořák se usmál. „No, děkuju, ale já jsem člověk, ne pes.“

Tomáš se zasmál a opravil Ronyho. „Měl jsi říct ‚Dobrý den‘, ne ‚Dobrý pes‘.“

„Ah, moje chyba. Budu se snažit!“ řekl Rony a pokračovali dál.

Na náměstí potkali malou Aničku, která jedla zmrzlinu. Rony se zastavil, zamyslel se a pak řekl: „Dobrý zmrzlina!“

Anička se zahihňala. „Ty jsi ale legrační robot!“

Tomáš si povzdechl. „Rony, říká se ‚Dobrý den‘, ne ‚Dobrý zmrzlina‘.“

„Můj procesor se snaží, ale jazyk lidstva je složitý,“ povzdechl si Rony.

Nakonec potkali pana učitele Novotného. Tomáš věděl, že to je důležitý okamžik. „Rony, soustřeď se. Teď to musíš říct správně.“

Rony se zhluboka nadechl (i když neměl plíce), narovnal se a řekl: „Dobrý den, pane učiteli!“

Pan Novotný se usmál. „Dobrý den, Rony! To jsi řekl správně. Jsem rád, že se učíš.“

Rony se rozzářil. „Ano! Můj procesor se naučil správný pozdrav!“

Tomáš mu poplácal plechové rameno. „Vidíš? Stačilo jen cvičit.“

Rony se podíval na Tomáše a pak se otočil na celou ulici. S velkým nadšením zakřičel:

„Dobrý den, město! Dobrý den, svět!“

Lidé se zastavili, někteří se smáli, jiní mu odpověděli „Dobrý den, Rony!“

Tomáš se smál. „No, možná to ještě trochu vylepšíme, ale je to dobrý začátek!“

A tak Rony pochopil, že zdravit lidi je důležitý způsob, jak být přátelský. A i když se učil s malými chybami, nakonec se stal mistrem pozdravů.

Naučit se něco nového vyžaduje čas a trpělivost. A když se něco nepovede, nejlepší je se tomu zasmát a zkoušet to dál! 😊